Polsko vždy v Evropé
Před tisíci lety, v počátcích polského státu, bylo zpečetěno, že polská země patří k oblasti západní kultury. S přestávkami se tyto svazky, slabší či silnější, udržely celé tisíciletí.
Polské dějiny byly stejně bouřlivé jako historie celé Evropy - střídaly se dynastie, vedly krvavé války, měnily hranice, rodily fortuny, zkázu šířily velké hladomory a epidemie.
Zároveň pokračoval neustálý civilizační pokrok, rozvoj vědy, kultury, stavitelství, zemědělských a řemeslných dovedností, a nakonec rychlý rozvoj průmyslu, nových technologií, měst, služeb, turistiky, obchodních styků, automobilismu a informatiky.
Většina z těchto civilizačních vymožeností má svoje kořeny v Evropě. Polsko vždy využívalo výsledků západní kultury. Vzhledem ke své poloze tvořilo most mezi západem a východem Evropy. Zde se nejenom protínaly tranzitní obchodní cesty, potýkaly vlivy západní a orientální kultury, ale rovněž docházelo ke sporům a realizovaly se protikladné zájmy evropských mocností.
Z tisícileté polské historie se zachovalo veliké dědictví bohaté kultury, jejíž rozmanitost utvářely západní a východní evropské vlivy. Zvláště silné byly v době pozdního středověku, kdy země začala budovat svoji moc evropského rozsahu. V onu dobu mnoho Poláků odjíždělo studovat na italských a německých univerzitách; po návratu šířili pokrok a iniciovali vzájemné politické a kulturní styky. V době největšího rozkvětu, který je spjat s panováním jagellonské dynastie a unie s Litvou a zcela oprávněně nazýván "zlatým věkem", byly tyto svazky ještě užší. Mnoho západních umělců a vědců se natrvalo spojilo s polským královským dvorem, pracovalo v magnátských rezidencích a ve městech. Vytvořili významná díla, dodnes uchvacující svým uměním a krásou.
Na východních pohraničních územích tehdejšího velkého státu převažovaly orientální vlivy, spjaté nejenom s Ruskem a pravoslavným náboženstvím, ale rovněž s islámem; Polsko totiž dlouhou dobu sousedilo s dalekým Tureckem.
Stát různých národů koncem 18.století upadl, ale zůstala tradice společné historie, kultury, mnohobarevné mozaiky, obohacené plebejskou kulturou polského venkova, kultivovanou dodnes. Poláci v době úpadku a rozdělení země, nejčastěji po porážkách povstání, emigrovali na západ Evropy. Právě tam a ne v porobené zemi kvetl opravdový intelektuální a umělecký život. Největší díla polského romantismu vznikla v Paříži nebo během cest do Itálie.
Nyní, kdy proces rozšiřování Evropské unie už značně pokročil, nesmíme zapomenout, že země střední Evropy nejsou v evropském organismu cizími prvky. Týká se to nejenom Polska, ale ve stejné míře také Čech, Maďarska a baltských států. To, co bylo násilím rozděleno, se znovu stane jednotnou Evropou.
Evropská tradice je v polské historii, kultuře a umění neustále živá. Významní tvůrci, díla, která zanechali, vědecké a literární výsledky jsou svéráznými milníky na cestě utváření vzájemných vztahů, velmi důležitých v minulosti a podstatně ovlivňujících budoucnost.